Mírův motovýlet 2013 - Slovenské Roháče a Osvětim

20.08.2013 20:23

V srpnu 2013 se Míra s kamarádem Jirkou vydali na 1405 km dlouho cestu s cílem koncentrační tábor Auschwitz Bireknau u Osvětimi.

Setkali se v Hodoníně a posilněni vínem z předchozího dne zamířili do Západních Tater, kde na druhý den podnikli pěší celodenní výlet na 2063 metrů nad mořem se tyčící zelenou horu s názvem Volovec, který jim trval celkem 8,5 hodiny. Třetí den zamířili do cíle cesty, do Osvětimi, odkud se ještě týž den vrátili do Čech. Čtvrtý den se projeli Jeseníky, aby se následně vrátili ve zdraví a plni zážitků domů.

Pokud máte zájem o kompletní itinerář cesty, pak je v PDF ke stažení ZDE. Protože spaní bylo pokaždé super volba, lze jej jen doporučit. Odkazy na ubytovatel jsou zde:

1) Josef Vagunda Drgáč Mutěnice
2) Hotel Osobitá Zuberec - Zverovka (Roháče)
3) Penzion Hermes Krnov - Ježník

Co se týče moto-zážitků, tak asi nejlepší byly úseky v Nízkých Tatrách kolem turistického střediska Donovaly, dále celkem zajímavé zatáčky jsou mezi Liptovským Mikulášem a Zubercem a nakonec nádherné zatáčky byly až z Jeseníku do Žamberka přes Červenou Vodu. 

Jako inspiraci a informace pro návštěvu Osvětimi jsme zvolili stránky https://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/. Vstup do tábora byl zdarma, ale nekoupit si průvodce v českém jazyce by byla pitomost a tu jsme neudělali. Jen pro představu, jak velká fabrika to byla:

  1. V jednu dobu bylo v táboře až 20 tisíc vězňů a protože už je neměli němci kam dávat, byli "ubytováni" na půdách i ve sklepech těch hnusnejch de facto provizorních ubikací (mrazivá zima, dusné léto, bez možností základní hygieny, s výkali pod sebou, bylo to jedno, cílem byla přece jejich likvidace).
  2. 20 tisíc vězňů i když většinou 70% těch, co bylo dovezeno vlaky, šlo rovnou na smrt. Byl to taková průtoková továrna na srmt. Živí vcházeli, mrtví ve formě popílku byli vsypáváni do rybníčků, ze kterých pak byli těženi jako hnojivo.
  3. Vlaky do Osvětimi jezdili i z 2400 km vzdálených destinací (Řecko, Maďarsko) a to 7-10 dní. Lidé v nich zavření jako prasata (vagony se celou dobu transportu neotevíraly), takže ani na smrt většina nikam nešla, zemřeli již při transportu.
  4. K zabíjení vězňů užívali němci šibenice, popravčí zdi, plynové "koupelny", ukrutnou práci za surových podmínek, hlad, nemoci (lidi před smrtí vyhladověním vážili i 23-35 kg - nešlo o děti, šlo o dospělé ženy).
  5. K likvidaci těl zabitých užívali němci krematoria, spalovací jámy a hranice. Tato fáze likvidace byla pro ně nejproblematičtější. Těla jim nechtěla hořet, v jedné peci jich spálili "jen" kolem 350 denně a na hranici se jim zase oheň hasil tukem z takto pálených těl.
  6. V jedné takové plynové "koupelně" otrávili naráz až 2000 vězňů desinfekčním prostředkem Cyklon B a to během 15-20 minut.
  7. Zavražděné následně okradli - vytrhali zlaté zuby, ostříhali vlasy, sundali náušnice,  psteny, řetízky. Vlasy po tunách užívali na výrobu plátna.

Sladkou tečkou na konec návštěvy bylo zjištění, že první velitel tábora Rudolf Höss, o kterém mimo jiné pojednává i kniha Smrt je mým řemeslem od Roberta Merle (viz. článeček ZDE), byl v táboře pěkně i oběšen. Dále také to, že již 7. října 1944 (necelé 4 roky po zahájení provozu) se vězni - Židé -  v táboře vzbouřili a zničili i jedno z krematorií.

Pěkný a užitečný výlet to byl.

Fotogalerie: Mírův motovýlet 2013 - Slovenské Roháče a Osvětim

Vyhledávání

Novinky

Přihlaste se k odběru novinek:

© 2008 - 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode vlastníma pacičkama